Principy a praxe v tchaj-ťi-čchüan

Principy a praxe v tchaj-ťi-čchüan

Autor Peter Lim Tian Tek
Překlad Monika Martinková (2016)

Tchaj-ťi-čchüan je jak bojovým uměním, tak cvičením pro zdraví. Pokud ho provádíme správně, přináší nám prospěch v obou oblastech. A abychom ho prováděli správně, musíme důkladně pochopit teorii, která se za praxí skrývá. Na následujících řádcích se dozvíme něco víc z teoretických poznatků, týkajících se zdraví i boje.

Principy

Uvolněný, bez napětí (Sung)

Uvolněte a povolte všechny klouby, nechte je poklesnout tak, aby byly pružné, propojené a schopné se začlenit do správné tělesné konstrukce. Správná tělesná konstrukce drží jen s minimální svalovou námahou, kdy gravitace zajišťuje sestupnou plnost, která dává sílu z kořenů směrem do země. Když náležitě uvolníte svalstvo, můžete účinně získat a využít sílu poddajnou, která je lepší než síla napjatá.

Já dávám přednost překladu „bez napětí“ před termínem uvolnění, který může evokovat ochablost. Proč je sung tak nezbytné? Velmi zjednodušeně – pokud to neuděláte, svaly nemají šanci pracovat efektivně. Svalové napětí nastává tehdy, když si protichůdné svalové skupiny vzájemně brání v pohybu; takové napětí je vlastně zadržená (neúčinná) energie pohybu. Následkem je pak snížená pohyblivost, zvýšená únava a oslabená síla. Jing putuje úderem podobně jako vlna nebo impulz, pokud je svalstvo uvolněné a dovoluje jing procházet bez zadrženého napětí – stejně funguje bič, v němž není napětí, ale dokáže uštědřit citelnou ránu.

Stabilita dosažená poklesnutím (Wen, Chen)

Stabilita je výsledkem koordinované tělesné konstrukce v poměru k sestupné síle gravitace; z tělesné hmotnosti a poklesu hmoty vzniká čistá síla, působící v jedinečném bodě, označovaném jako kořeny, proti zemi. Snížení těžiště má pro stabilitu zásadní význam, měli bychom ho snížit do centra sféry vlivu našeho fyzického těla.

Hbitost (Ling)

Pohyblivost a hbitost jsou výsledkem nezdvojeného zatížení a neumrtveného zakořenění. Tím, že udržujete kontakt se zemí jen v jednom základním bodu, získáváte schopnost pohybovat se rychle, podobně jako balón, který se po zemi pohybuje lehce, protože je s ní v kontaktu pouze v jediném bodě.

Klíčové je zde slovo „centrum“. Měli bychom se vyhnout tzv. „mrtvému zakořenění“. Záměrem je snížit těžiště do vašeho pravého centra, které je v tantienu. Tam je „zavěšené“ z trupu ve správné pozici a má čistou sestupnou sílu. To by vám mělo dát soustředěný, ale lehký pocit. Pokud se snažíte dostat své centrum do pat, tak to není soustředění síly do centra. Zeptejte se sami sebe, kde by mělo být centrum vašeho těla, a právě tam by měla být hmota vašeho centra. Zde je několik informací o vnitřních a vnějších metodách, kterými můžete výše uvedené trénovat. Vnějším tréninkem je nutit své centrum sestoupit tak nízko, jak jen to jde; reakční síla ze země pak pomalu buduje svalstvo, které pomůže sestupné síle vrátit se zpět nahoru tam, kde by měla být soustředěná. Vnitřní metodou je nejprve vycentrovat těžiště, což podpoříme správným postojem, a poté pomalu a postupně snižovat pozici – to umožní správný vývoj, aniž by došlo k nežádoucím změnám v účinném postoji a tělesné stavbě.

Citlivost (Ming Gan)

Citlivost je jedním z klíčových prvků taktického boje, který trénujeme tak, že neseme mysl (Yi) podél každého bodu pohybu a každého bodu těla. Použijte vědomou mysl, abyste se soustředili, ale trénujte podvědomí, abyste mohli vnímat a reagovat. Potřebujeme Citlivost, abychom byli schopni určit, kde je centrum a kde máme chyby v postoji, a také abychom zjistili, kde je energie centra a její pohyb.

Yuan (Zaoblení)

Zaoblení postoje znamená hladké, jemné propojení a účinné přenášení síly a energie. Proto hledejte ve svých pozicích zaoblení, které navíc pomáhá rozptýlit přicházející energii, podobně jako vejce nebo koule.

Neztrácet kontakt, nevzdorovat (Bu Tiu Bu Ting)

Doslovný překlad „neztrácet kontakt, nevzdorovat“ je možná jedním z nejvíce popisných termínů boje v tchaj-ťi-čchüan. Dosáhnout tohoto cíle ti pomáhá peng a jeho vlastnosti. Peng je ve své podstatě expanzivní, dokáže přilnout, využít vznosnou sílu a zůstat stabilní. Pokud tvůj protivník ustupuje, peng ho následuje, pokud postupuje vpřed, peng přilne a přesměruje ho.

Chceme-li tento princip nadále kultivovat, musíme pochopit, že přilnutí pengu je nezbytné, abychom mohli správně „naslouchat“ síle našeho protivníka. Teprve když jeho síle rozumíme, můžeme jí správně čelit, tedy obrátit ji proti němu samotnému. To ti umožní odhalit mezery a nedostatky v jeho postoji a stabilitě a obrátit je ve svůj prospěch. Současně, díky vznosné síle pengu, je pro tvého protivníka obtížné najít tvoje centrum.

Dýchání

Dýchání by mělo být zpočátku přirozené a do břicha. Postupně se však učíte „plavat ve vzduchu“ – vzduch získává vlastnosti ne nepodobné vodě a těžkne, zjišťujete, že vytvořit pohyb vyžaduje uvolněné „úsilí“. V důsledku se dýchání přirozeně mění a rozšiřuje vaše břicho v okamžiku, kdy odtlačujete, podobně jako se to děje, když tlačíte auto. To je okamžik, kdy se reverzní (paradoxní) dýchání stává přirozeným. Mělo by jít o přirozený přechod, do kterého bychom se neměli nutit. (Reverzní dýchání znamená, že vtahujete břicho při nádechu a rozšiřujete při výdechu)

Cvičení a praxe

Tři úrovně výšky pozice a čtyři rámy (San Pan Si Jia)

Tři úrovně výšky pozice a čtyři rámy. Cvičit můžeme ve vysoké, střední a nízké pozici, čtyři rámy jsou pomalý, rychlý, velký a malý. Označují různé způsoby, jak provádět formu, z nichž každý má svůj specifický účel.

Tři úrovně výšky pozice

Střední

Jde o běžný způsob, jakým cvičíme, v podřepu, tělo snížené. V této výšce se učíme pohyby, jejich koordinaci, přechody a soustředění.

Nízká

Na této úrovni by naše stehna měla být přinejmenším rovnoběžná se zemí. Dostaneme se do ní postupně ze střední pozice. Formy jsou v této poloze obtížnější a umožňuje nám dál se vyvíjet ve vytrvalosti, odolnosti, koordinaci a propojení celého těla, ve stabilitě i síle.

Vysoká

Na této úrovni upřesňujeme a ladíme koordinaci a propojení tak, abychom techniky prováděli s minimálním pohybem.

Čtyři rámy

Pomalý

Zde se učíme koordinaci a přechody, soustředění a jak spojit dohromady všechny faktory, které tvoří dobrý boj.

Velký

Rozsáhlé pohyby umožňují protažení, rozvoj pružnosti, správné cirkulace a svalstva, a také plně prožít a pochopit každý pohyb v technice. Obvykle jde současně o pomalý rám.

Rychlý

Techniky provádíme rychle, aniž bychom ztratili dovednosti získané tréninkem v rámu pomalém a velkém.

Malý

Vede k doladění techniky až k její úplné podstatě. Cílem je provést techniku s minimálním úsilím a rozsahem pohybu.

Při tréninku je obvyklé se nejprve naučit celou sestavu ve střední pozici a pomalém rámu, pak pokračovat v rychlém rámu v mírně nižší pozici při zachování stejného uvolnění, poklesnutí a propojení. Poté přejdeme do nízké pozice a k pomalejším velkým pohybům. A nakonec provádíme malé pohyby ve vysoké pozici. Tímto způsobem učil své žáky Yang Pan Hou.

Forma a trénink

Forma nás učí obsah umění, umožňuje nám poznat sebe sama a to, jak fungujeme. Tuishou a další partnerská cvičení rozšiřují toto poznání a zároveň nás učí poznávat druhé. Známe-li dobře sebe a známe-li ostatní, můžeme je porazit ve stech případech ze sta. Forma nás učí, jak naše tělo může fungovat efektivně, jak se pohybuje a co mu dává život. Učíme se, jak prožívat a řídit to, co volně označujeme jako „energie“, „životní síla“, „vektorová energie“, „jing“ nebo „čchi“. Forma je nástroj, který nám umožňuje tuto energii prožít, kultivovat a naučit se ji efektivně využít.

Tato energie se projevuje otevíráním a zavíráním a svůj původ má v dechu. Pohyb energie je vyjádřením vnitřní formy (nei xing) a pohyb těla vyjadřuje formu vnější (wai xing). Zpočátku vnitřní forma vychází z vnější formy, která ji tvaruje, později však vnější forma následuje příkazy formy vnitřní. Zpočátku mysl řídí a vede pohyb a je od něj oddělená, později jsou mysl a pohyb jedno. Mysl a tělo vnitřně i vně splynou v jeden celek, v jednu skutečnost. Je to nezbytné pro rychlé reakce; je to nutnost, aby tělo a mysl mohli jednat společně a vytěžit ze situace co nejvíc. Tato koordinace a syntéza těla a mysli by měla probíhat instinktivně.

Jak se člověk stává víc a víc závislý na vnitřní formě neboli na toku energie, méně se soustředí na formu vnější, protože energie se projevuje právě prostřednictvím vnější formy a obě jsou spolu v souladu. Až do okamžiku, kdy vnitřní a vnější splyne v jedno, vnitřní forma determinuje formu vnější a člověk dosáhne úrovně, kde mysl a energie jsou to jediné, na čem záleží. Když se mysl a energie stávají jedním, jednají podle toho, co přikazuje mysl, a tělo jedná tak, jak mu přikazuje energie, která ho pohání. Ego zde nemá žádný prostor, ani myšlenky ne, protože člověk jedná v souladu s principy energie, aby mohl splynout s energií přicházející z útoku protivníka, zbavit ji její účinnosti a vyrovnat ji (vrátit ji k jejímu počátku, do místa vzniku). Fyzickou zbraň pohání síla v ní; síla je energie, která je odlišná od zbraně; zbraň je pod působením síly, když jednáme. Tohle je vnitřní boxování a jeho vnitřní strategie v boji.

Tlačící ruce (tuishou) a zápasící ruce (sanshou)

Tuishou je praktické cvičení v rámci tchaj-ťi-čchüan, s jehož pomocí bychom měli dosáhnout několika zásadních cílů:

  • Získat citlivost vůči pohybu protivníka a vůči původu tohoto pohybu.
  • Rozvíjet schopnost bez námahy přesměrovat pohyb protivníka tím, že odhalíme a využijeme slabý vektor jeho pohybu.
  • Použít a natrénovat flexibilní zakořenění vestoje i v pohybu, a přitom reagovat na sílu a pohyb protivníka.

Tuishou se kdysi nazývalo též roushou (měkké ruce), což zdůrazňovalo, že ruce jsou bez odporu. Sanshou je o využití citlivosti a lehkosti, které se učíme prostřednictvím tuishou, v bojových situacích (údery, kopy, úchopy atd.); jde o trénink skutečného boje v rámci tchaj-ťi-čchüan.

Volný boj je volná forma sanshou, kdy jste tak blízko, jak jen to jde, abyste mohli bojovat, aniž by vás někdo mohl zranit. Styl Yang má pevnou formu sanshou s 88 pozicemi (44 na osobu), která je podobná pevné formě zápasení, a pomalu vede jedince k volné formě boje nebo zápasu. Ting jing je v tchaj-ťi-čchüan nejdůležitější, protože teprve až jste dostatečně vnímaví, můžete odhalit pohyb vašeho protivníka a to, jaké vlastnosti a jaký původ má jeho pohyb, a můžete ho řídit a kontrolovat.

Soubor partnerských cvičení v tchaj-ťi-čchüan má specifické metody a cíle. Trénink na místě trénuje vnímavost, stabilitu a sílu v omezeném rozsahu pohybu. Partnerské cvičení v kroku vpřed a vzad nás učí přenášet a řídit naše centrum v pohybu, a současně bránit tomu, aby bylo pod kontrolou protivníka. Ta Lu pak přidává pohyby směrem do rohů, aby repertoár cviků nebyl omezen jen na kroky vpřed a vzad; učí nás, že ústup je také formou útoku, a učí nás využití zbývajících čtyř základních technik. Volná forma tuishou kombinuje všechny prvky, ale omezuje je na základní parametry. Cíle:

(1) Prostřednictvím kontaktu získat citlivost a vnímavost.

(2) Využít získanou citlivost k tomu, abyste odhalili protivníkovy nedostatky tím, že budete „bez odporu, ale nepustíte ho“, tedy aktivně nekladete odpor jeho pohybu, ale využijete jeho nedostatků a přesměrujete ho do pohybu, který nejen že jeho útok zbaví účinku, ale stane se útokem na jeho vlastní centrum.

(3) Využít principy, které pěstujeme v rámci formy (správný postoj, zakořenění, vnímání energie, vědomí vlastního centra atd.), v situaci, kdy musím reagovat na partnera.

(4) Naučit se základy útoku a obrany s využitím nenucené, samozřejmé síly, která se rodí právě ze správného zakořenění, postoje a pohybu.

Přilákat k prázdnotě jednoduše znamená ukázat protivníkovi cíl, jenž je ve skutečnosti pastí, která ho svede do prázdnoty (tedy neutralizuje jeho tlak, rychlost a hybnost a vede je proti němu samotnému). Když to provedete řádně, tlak tisíci liber (cca 450 kg) vašeho protivníka můžete odklonit a použít proti němu využitím tlaku pouhých 4 uncí (cca 1 kg) na nejslabší vektor přicházející síly, jejíž trajektorii změníte a vrátíte zpět do místa vzniku. Jednou z klíčových myšlenek tchaj-ťi-čchüan je nikdy nepoužít sílu větší než je tlak 4 uncí a nikdy nepřipustit, abych musel přijmout tlak větší než 4 unce (samozřejmě nejde přesně o 4 unce, jde prostě o označení mírného tlaku). Je nezbytné umět prostor vytvořit i zničit.

Je tuishou soutěž, která má vítěze a poraženého? Ne, není. Jde o způsob tréninku, z něhož mají obě strany prospěch. Dobrý učitel nechá jednu stranu tlačit a druhou odporovat, aby se jedna strana naučila najít centrum protivníka a druhá tomu zabránila a provedla odvetný manévr. Vítězství a porážka by na této úrovni neměly být ničím podstatným, protože cílem je, aby se partneři vzájemně cvičili ve schopnosti znát jeden druhého a sebe sama.

Porážet velké malým, rychlé pomalým

Porážet velké malým obvykle znamená překonávat velkou sílu silou menší. Toho nedosáhneme tak, že odporujeme velké síle přímo, ale musíme ji přesměrovat v náš prospěch. K tomu použijeme jen menší sílu, jež změní trajektorii síly větší.

Porážet rychlé pomalým znamená porazit rychlého protivníka pomalejší technikou. Jak toho dosáhneme? Nezáleží na tom, jak rychlá je útočící ruka či noha, vždycky je pomalejší než tělo, s nímž je spojena, nebo než poslední kloub, který ji s tělem spojuje. Když tělo zasáhneme přímo přes jeho centrum, když se vyhneme rychle se pohybujícímu konci končetiny a zaútočíme na prostřední nebo poslední kloub končetiny, nemusíme se pohybovat tak rychle, jak by bylo nutné pro zasažení a zastavení rychlého konce končetiny. Je také mnohem snazší změnit konečnou trajektorii útočící končetiny tak, že ji ovlivníme blíž k místu, kde celá trajektorie začala.

V konečném důsledku to znamená, že pokud se soustředíme na původ protivníkovy síly, což je jeho centrum a jeho kořeny, nemusíme se pohybovat tak rychle jako jeho útočící končetina, protože rychlost není to, na co se zaměřuje naše pozornost.

Trénink Oka naší mysli (vnímání)

Oko naší mysli je způsob, jakým vnímáme vnější svět ve vztahu k nám samotným. V tchaj-ťi-čchüan měníme běžné vnímání prostřednictvím způsobu, jakým právě cvičíme. Když je naše sestava pomalá a v plném soustředění, začneme si uvědomovat přenos pohybu v čase a vnitřní rozdělení času v souvislosti s fázemi pohybu. Když pak děláme pohyb rychle, tohle vnitřní rozdělení stále platí, ale protože jsme ho předtím dělali v pomalejším tempu, tak pohyb, i když rychlý, má v sobě stále stejné množství času, což nám umožňuje jednat rychle, aniž bychom ztratili tu pozornost, která pohybu náleží.

Velká část toho, jak vnímáme čas, prostor a pohyb, je determinována tím, jak rychle se daná informace dostane do sídla našeho vědomí. Pokud je naše pozornost rozdělená mezi velké množství vnitřních myšlenek, zpráv a informací, pak vnější podnět, ačkoliv pomalý, se objeví rychle a překvapí nás. Strach a neklid, to jsou dvě hlavní příčiny takového vnitřního „rámusu“, který zatemňuje naši schopnost vnímat „reálný čas“. Z toho vyplývá podmínka a požadavek pro většinu bojových umění – pracuj na tom, abys měl čistou a jasnou mysl. Tím, že se zklidníme, ztišíme a uvolníme, abychom snížili napětí a neklid, tím, že ztratíme své ego, abychom mohli odložit strach ze ztráty a prohry, umožníme sami sobě vidět to, co přichází, mnohem jasněji; rychlost už není tak rychlá, protože víme, odkud přichází a kam jde, a také kdy přijde.

Ohnisko při vytváření jing

Příklad ohniska s využitím pozice an (tlačení):

Technika v tchaj-ťi-čchüan je projevením čchi, kterou máte v meridiánech. Tak dostává svalstvo potřebnou energii. Právě čchi je tím, co dává svalům pevnost a vytrvalost, abyste mohli s využitím kostry jako základny (alespoň podle čínského učení) provést techniku. Čchi by měla vycházet z yong quan / jung-čchüan1 (bublající zřídlo; pokud jste se někdy divili, proč tento název, teď už to víte) a cestovat přes meridiány; tímto způsobem se svalstvo plní čchi a může projevit svou pevnost směřující do ohniska, označovaného jako mentální ohnisko v lao gong /lao kung1 (palác práce, P8; teď už také víte, proč právě tento název). Proto se říká, že mysl vede čchi. Tato pevnost je to, co dává pěti obloukům těla (tj. zádům, která jsou hlavním obloukem, a čtyřem končetinám, které jsou vedlejšími oblouky) uloženou energii, kterou lze uvolnit nebo „vystřelit“ na protivníka. Záda musí být uvolněná, ale vzpřímená, jedině tak můžete neomezeně využít pevnost ze svalů, které jsou k nim připojeny, a vyslat jasný „signál“ jen s minimálním periferním stimulem nervstva vycházejícího z míchy do svalů.

Tato spojovací cesta a projevená energie se označuje jako jing (někdy přepsáno jako ching). Proto se často setkáváme s tím, že pohyby v tchaj-ťi-čchüan jsou popisovány jako „poháněné“. Čchi je v těle přítomná neustále, ale je to její specifické shromažďování, soustředění a přenos, co ji činí tak zásadní a důležitou pro bojová umění.

1) akupresurní body, pozn. překl.