Taiji kopí

Napsal:          Chip Ellis
Překlad:         Jiří Maier 2012

Protože jsem si tuto zbraň velmi oblíbil, rád bych se s vámi podělil o svoje myšlenky. Omluvte prosím mou případnou neznalost. Upřímně doufám, že vám mé poznámky pomohou při vašem rozjímání o kopí.

Protože spousta z vás nejspíš neví, kdo jsem, dovolte mi, abych se vám v souvislosti s kopím představil. Naučil jsem se umění této zbraně od Dong Zeng Chena, který se mu naučil od svého strýce, který se mu naučil od svého otce, Dong Ying Chieha, který byl jedním ze starších žáků mistra Yang Cheng Fu‘. Dong je jedním z mužů, předvádějících v knize mistra Yanga pohyby s kopím ve dvojici. Na základě této znalosti, jsem předpokládal, že se učím stylu rodiny Yang. Alespoň to mi bylo řečeno.

Jak jsem se dozvěděl, kopí je poslední ze zbraní, které se vyučují. Je to nejobtížnější zbraň, proto se vyučuje až po šavli a meči. Kopí nepochybně vyžaduje velké zásoby vnitřní energie a v neposlední řadě velkou sílu ke správnému zacházení. Jednou z oblíbených her, které jsme mezi sebou hrávali, byla, kdo jej dokáže jednou rukou zvednout za jeden konec do vodorovné polohy. Samozřejmě, čím delší a tlustší kopí, tím těžší je ho zvednout.

Vlastnosti kopí

Na obrázcích, na kterých Dong Ying Chieh předvádí cvičení, mají kopí kolem 240 – 270 centimetrů. Dong Hu Ling, jeho syn, měl v Honolulu dvě kopí, která měla kolem 4 centimetrů v průměru a kolem 365 centimetrů na délku. Dong Zeng Chen mi říkal, že tradiční délka je mezi 420 až 550 centimetry. Takže si můžete udělat svůj vlastní obrázek.

Já upřednostňuji kopí dlouhé asi 3 metry a 5 centimetrů v průměru. V začátcích tréninku, jsem používal ratanovou hůl, zhruba těchto rozměrů. Na začátek byla dobrá, ale chovala se trochu jako mokrá nudle, šlo ji velmi lehce rozkývat. Nechci říct rozvibrovat, protože to ty pohyby nevystihuje. S trochou cviku můžete dosáhnout pravidelného vlnění (pokud to není úplně přesný fyzikální výraz, tak se omlouvám) které se dalo udržovat pohyby pasu.

Později jsme přešli na celokulaté jedlové tyče, které se normálně používají v šatnících na věšení oblečení. Taková hůl byla kolem 3 metrů dlouhá a měla přibližně 5 centimetrů v průměru. Frekvence vlnění zde byla rychlejší, protože šlo o pevnější materiál. Ale ty se neustále lámaly. S trochou cviku jste ji mohli rozštípnout jednoduchým třesením. A ještě jednodušší bylo ji rozbít o protivníkovu hůl.

Potom jsme zkoušeli čínské leštěné dřevo. Jediné co jsme dokázali najít, byly hole, které měly něco málo přes dva metry a necelé tři centimetry v průměru. U těch jsme měli dobrý pocit z vibrací dřeva, ale stejně jako u jedlových, bylo celkem jednoduché je při kontaktu rozlomit.

Nakonec jsme se ustálili na tvrdém dřevě listnatých stromů. Přesněji tvrdé dřevo mladých stromků, které rostly v okolí školy. Kopí vytvořená z takového dřeva byla konečně schopna odolat tvrdým ranám a otřesům aniž by se lámala nebo štípala. Dřevo těchto stromků bylo tak husté, že dokonce neplavalo na vodě. Také měla tato kopí poměrně vysokou frekvenci vibrací, proto bych je nedoporučoval začátečníkům, ale spíše někomu kdo má již s kopím nějaké zkušenosti. Je docela dobře možné ho rozvibrovat.

Netřeba pak říkat, že taková hůl je docela těžká. Proto znovu, ne pro začátečníky. Je potřeba si napřed vybudovat jak duševní tak i fyzickou sílu, abyste byli schopni takové kopí ovládat. I když váha kopí zase tak velký efekt na manipulaci s ním nemá. Díky přirozené povaze kopí, je docela dobře možné jím pohybovat rychle v požadovaných směrech. Osobně mám lepší pocit z těžšího kopí. Nejspíš záleží na osobních preferencích.

Už jsem se zmínil o dlouhých kopí Dong Hu Linga. Ty měly místo hrotu červené látkové váčky, naplněné křídou. Nikdy jsem s nimi necvičil, ale prý to bylo proto, že když jste zasáhli protivníka, mohli jste podle křídové stopy dokázat svůj zásah. Mimochodem, cvičil jsem také s kopí s pravými hroty. Pohyby s hrotem, nebo bez něj jsou pořád stejné. Nepamatuji si přesně jména (zeptejte se některého z historiků zabývajících se jmény), ale vypráví se příběh, že jeden z členů rodiny Yang, kvůli nehodě při cvičení s pravým hrotem zabil vlastní dceru. Od té doby se pravé hroty nepoužívaly a začaly se používat obyčejné hole.

Tréninkové techniky

Když jsem se začal učit kopí, cvičil jsem napřed základní pohyby. Ze začátku jsem se snažil naučit pohybovat kopím pohyby pasu. Chtěl jsem jej rozhýbat jednoduchými vodorovnými pohyby boků. Držel jsem kopí pravou rukou na jeho konci a levou rukou v pohodlné vzdálenosti od ní. Jelikož mám něco málo přes metr osmdesát, je to u mě necelý metr. Pravá noha vzadu, levá vepředu a váhu jsem udržoval pokud možno uprostřed.

Můj učitel mi řekl, abych se snažil dosáhnout sta plynulých kmitnutí kopí v řadě. Potom mi řekl, že se o to samé mám pokusit ve vertikálním směru. To vyžadovalo značně odlišné pohyby pasu. Zkoušel jsem to v nízké pozici. Tělo jsem posadil nízko s bližším koncem kopí téměř u země a druhý konec ve výšce asi 180 centimetrů. Potom obráceně, bližší konec do výše hlavy a druhý skoro k zemi. Neustále mi bylo opakováno, abych k pohybům kopí používal své boky.

Omlouvám se, nechtěl jsem se dostat do přílišných detailů. Myslím, že není dost dobře možné naučit se reálné pohyby pouhým přečtením několika řádků. Je potřeba vedení učitele.

Každopádně dalším krokem bylo naučit se sekvenci čtyř základních pohybů: 1) půlkruhový úder dopřed a dolů, 2) Boční nízký blok, 3) opakování prvního pohybu, 4) krok vpřed a výpad. Všechny tyto pohyby jsou propojeny, aby tvořily plynulou řadu. A pak už jen opakovat, opakovat a opakovat. A aby toho nebylo málo, tak opakovat o něco víc.

Když jsem s tímto základním cvičením byl hotov, byl mi přidělen partner na cvičení, abych se naučil základní pohyby ve dvojici. První je citlivost. Stopli jsme si čely k sobě a snažili se sladit pohyby dopředu a dozadu. Dotýkali jsme se přitom konci našich kopí přibližně půl metru od vzdálenějšího konce. Kontakt měl být lehký a lepivý (což není zase tak jednoduché.) Že pohyb provádíte správně, poznáte podle toho, že kopí po sobě nekloužou.

Začali jsme s tím, že jeden z nás, prováděl půlkruhový úder dopředu a dolů a druhý přizpůsobil svůj pohyb. Pak se role obrátily, až jsme z toho vytvořily jeden soustavný opakující se pohyb.

Poznámka o práci nohou: Obě nohy jsou lehké a celou plochou na zemi. Občas jsou hodně zatížené a celou plochou na zemi, třeba když blokujete, nebo ustupujete. Dongova máma mi jednou říkala, že se jí líbí moje práce nohou, protože je velmi jemná.

Když jsme základní pohyb dopředu a dozadu dostali hluboko do svalové paměti, začali jsme přidávat nízký blok a výpad. Což také donutilo protivníka udělat nízký blok a jakýsi klouzavý blok s krokem vzad. Znovu říkám, že vám nemůžu dát přesné vysvětlení. Důležité je, že jsme postupně do našich cvičení, začali přidávat další prvky, dokud jsme neskončili s kompletním rozsahem pohybů.

Zpočátku jsme se pohybovali krok za krokem, jeden pohyb za druhým. Když se nám to pak zdálo dost dobré, zkoušeli jsme měnit pořadí pohybů a měnit použitou energii. Díky tomu z našeho cvičení časem vzešla lehká kruhová lepivá energie mezi našimi zbraněmi. A zase mnoho, mnoho, mnoho, opakování

Pak jsme pracovali na síle. Jeden z nás zaútočil předem domluveným pohybem a druhý se bránil. Zde existuje několik možností. Jednou je naučit se jak se přilepit svou zbraní k protivníkově a kontrolovaně ji odvést stranou. Další je odrazit ji pryč takovou silou, aby téměř vyletěla protivníkovi z rukou. Další možností pak je ostrý úder, který protivníkovu hůl rozvibruje natolik, aby ji pustil z ochromených rukou. Existuje velké škála možností.

Právě v této fázi jsme začali rozbíjet spoustu holí.

Začali jsme pomalými a opatrnými pohyby a postupně jsme přidávali na rychlosti a síle.

Pak jsme se konečně dostali do fáze, kdy jsme mohli cvičit bez předem určených pohybů. Používali jsme náhodně všechny typy energie, lehkou, lepivou, tvrdou atd. Byla to obrovská zábava, ten pocit byl velmi povznášející. Myslím, že něco takového nejde provádět s osobou, se kterou dlouho cvičíte a neznáte se natolik, abyste si naprosto věřili. Je to hodně nebezpečné.

Mimochodem, rychle se ukáže zkušenost každého člověka s kopím. Nemůžete ji předstírat. Pokud nemáte dostatečnou sílu, nerozkmitáte ho. Pokud nemáte dostatečnou citlivost a kontrolu, nedokážete se přilepit. Pokud jste nešika, nezvládnete pohyby nohou.