Tchaj-ťi-čchüan a dýchání

Začátkem roku 1990 jsem začínal s kurzem začátečníků Taiči a po prvních několika minutách jsem se zeptal, jestli nejsou nějaké otázky. Jedna žena, naprostý začátečník, řekla: „A co dýchání?“

Byla to správná otázka, protože problematika dýchání se v knihách o Taiči objevuje. Odpověděl jsem ji slovy, která stále používám – při učení forem cvičme naprosto uvolněně, třeba i volnějším tempem, dýchání se už samo přizpůsobí. Takový je můj názor, je to maximálně přirozené. V království zvířat jsou zastoupeny všechny pohyby zvířat, ptáků, plazů, ryb a hmyzu, které všeobecně převyšují pohyby člověka. Zvířata mají to, co jsme my sami z větší části ztratili. Je to schopnost „nepřekážet“ pohybům vlastního těla. Taiči by mohlo být jednou z možností, jak se této zábrany zbavit; přestat navršovat dýchací cvičení až na samý vrchol všeho toho nepořádku, který si sami v sobě obvykle naděláme, a nakládat si tak ještě další dávku problémů.

Převzato z knihy Paul Crompton: Taiči. Votobia, 1996.